Bezinky, hulák, kozičky bzí, černá bzinka, habzina, jidášovy uši, kozíček, pukač, smradlavka, zebrový květ, hural, smradinky, smrdibez, chebzí, bzejna, hura. To jsou jen některá jména, která černý bez dostal během dlouhých staletí své známosti s lidmi. A i ta hromada přezdívek dokazuje, že naši prapředci tento keř respektovali. Věřili, že jeho síla ubrání dům před zlem, odežene bosorky a ochrání jej před hromy, blesky a ohněm nebo také dobytčím morem. I proto dříve stával keřík černého bezu vedle každého stavení či v blízkosti chléva.
A síla černého bezu se promítá i do jeho krásy. Bez je krásný hned dvakrát do roka – na jaře, když se zahalí do bílých chomáčků voňavých květů, a pak na konci léta, kdy se květy promění v temně modré bobulky a prohnou útlé větvičky až k zemi. A stejně jako zmíněný květ je i plod černého bezu plný zdraví.
Jednu zásadní poučku týkající se černého bezu je, i přes jeho pozitivní vlastnosti, třeba zdůraznit hned na začátku: syrové bezinky sice nejsou jedovaté, ale obsahují sambunigrin, který má ve větším množství projímavé účinky. Před konzumací je tedy třeba bobulky tepelně upravit. I proto se s nimi setkáte nejčastěji v podobě džemů, sirupů anebo likérů.
Své uplatnění ale dříve plody bezu černého nacházely také ve zpracování látek – šťáva z tmavě modrých bobulek se používala jako barvivo. V potravinářském průmyslu se takto ostatně používá dodnes, bezinkami se přibarvují dezerty nebo sirupy.
Přestože pánové a dámy z Evropské unie mají jiný názor, mají bezinky obrovské množství zdraví prospěšných látek. Prakticky je to zdraví ve své nejčistší formě. Cukry, kyselinu jablečnou, třísloviny, pektin, vitaminy C a A, skupinu vitamínů B, kyselinu pantotenovou a modročervená barviva s jejich zdraví podporujícími účinky, to vše v malých kuličkách najdete. Tyto tzv. anthocyany ochraňují jaterní buňky, brání zánětům a vykazují protinádorový ochranný efekt. Urychlují obnovu očního purpuru a zlepšují naše vidění za šera.
Bezinky jsou také přebornicemi v tišení bolestí nejen nervového původu. Tlumí migrény a záněty nervů včetně ischiasu nebo vyhřezlé plotýnky. Skvělé jsou na nachlazení, čaj ze sušených bezinek má (oproti těm syrovým) stavící účinky, a pije se tak při průjmech.
Plody černého bezu začínají dozrávat koncem srpna, ve vyšších a chladnějších oblastech je můžete sbírat ještě i začátkem října. Je dobré si počkat, až jsou celé hrozny bobulek dozrálé a plné šťávy.
Jak jsme zmínili výše, je ideální nasbírané bezinky tepelně upravit. Můžete si tak vyrobit třeba sirup, který použijete jako základ pro výrobu likérů nebo džemu. Bobulky lze ale také nasušit a připravovat z nich odvar.
Kvalitní bezinkovou medicínku si můžete připravit i doma. Do jednoho litru vína vmíchejte vylisovanou šťávu ze 100 g bezinek. Svařte a uložte na tři dny do chladu. Užívejte při neuralgii jednu polévkovou lžíci každé čtyři hodiny.
Bezinek nám letos příroda moc nenadělila, budete-li však mít štěstí, na temně modrý poklad narazíte i u nás. A pokud štěstí mít nebudete, můžete u nás zavzpomínat na jaro a dát si třeba konvičku hřejivého balzámu na nervy. Neváhejte a rezervujte si své místo u stolu ještě dnes.
Utekla vám první část vyprávění? Článek o květu černého bezu najdete zde.