Jako zázvor označujeme koření získávané z oddenků (nikoliv z kořene, jak je občas mylně uváděno) rostliny zvané zázvor lékařský, dříve označované také jako zázvor pravý.
Tvrdí se, že pochází z jihu Číny, odkud se rozšířil do Indie a dále do oblastí Středního východu a Středozemního moře. S jistotou to nelze určit, neboť zázvor je tu s námi tak dlouho, že si jeho původ již nikdo nemůže pamatovat – v kuchyni i v medicíně se používá již po několik tisíciletí. Znali jej staří Egypťané, Řekové i Římané, jde tak skutečně o pradědečka mezi kořením.
Velké oblibě se zázvor těšil ve středověku. V té době i v Evropě zdomácněl natolik, že nemohl chybět na žádném stole, podobně jako dnes nechybí sůl a pepř.
Zázvor je pro své protizánětlivé a antibakteriální účinky označován často jako všelék. Ulevuje od nevolnosti žaludku i migrény. Je účinným pomocníkem při snižování cholesterolu a stimulaci krevního oběhu. V zimě je nedocenitelným bojovníkem s rýmou, chřipkou a nachlazením.
S jeho dávkováním by se to však nemělo přehánět. Někteří lidé si při užití většího množství zázvoru stěžují na žaludeční obtíže nebo pálení žáhy. Nedoporučuje se tak podávat toto koření dětem a diabetikům, těhotné ženy by jej měly užívat v omezené míře.
Za svou neuvěřitelnou sílu, kterou je však třeba dávkovat s citem, vděčí oddenky zázvoru množství aromatických látek. Těmi hlavními jsou zingiberen, bisabolen a zejména gingerol, látka, která je svým chemickým složením velmi podobná kapsaicinu, který najdete třeba v chilli papričkách. Právě gingerol zázvoru dodává onu typickou výraznou chuť.
Zázvor pravý je na pěstování nenáročná bylina, můžete si ji zkusit tedy i sami vypěstovat, daří se jí i v našich zeměpisných šířkách.
Pokud se na pěstování necítíte, vyrazte do nejbližšího obchodu – zázvor v posledních letech tvoří základní nabídku každého supermarketu.
Oddenky zázvoru jsou známé tím, že se v teple nekazí. I proto byl zázvor jedním z prvních koření, které arabští obchodníci přepravovali do Evropy. Pro zvýšení jeho trvanlivosti je dobré uložit tohoto malého doktora do lednice. Tam vám vydrží i několik týdnů.
Zázvor se běžně suší a mele na prášek. Jeho chuť tak získává na intenzitě a i díky ní se bez ní neobejdou žádní indičtí a čínští kuchaři. Je také jednou z devíti bylin, které tvoří magickou směs koření do českých vánočních perníčků.
Dalším běžným způsobem skladování zázvoru je pak jeho nakládání do medu nebo kandování.
Koupíte-li si čerstvé zázvorové oddenky, vybírejte spíše menší a světlejší, jsou šťavnatější a připravené k použití okamžitě. Třeba ve formě zázvorového čaje, který je tím nejlepším v okamžiku, kdy se o vás pokouší chřipka. Oddenky oloupejte a nastrouhejte na jemném struhadle. Přelijte vroucí vodou a třicet sekund povařte. Nikdy nevařte déle – spálili byste tak důležité esenciální oleje. Po zchladnutí na 60 °C nálev přeceďte, vymačkejte do něj citrón a oslaďte medem, Moraváci vše rádi vyšperkují panákem domácí slivovice vlité do hrníčku. ;-)
Zázvor tvoří pevnou součást našeho jídelního i nápojového lístku. Z letních měsíců si můžete vybavit například oblíbenou zázvorovou limonádu. A teď v zimě se čím dál větší oblibě těší silný zázvorový čaj. Doporučujeme jej pít horký, ale když vám konvička vychladne, nic se neděje – zázvor na své síle nic neztratí, a jakmile dopijete, jednoduše si objednejte konvičku novou.